UBER

Strašně nerad jezdím taxíkem, tak nějak ve mně zůstal ten pocit z dřívějších dob, kdy taxikář, vekslák a zelinář byli všichni jako ten “druhej za 20“. Samozřejmě to není obecně platné, ale některé prvky toho chování v tom povolání zůstaly, obzvlášť pokud na ně v Praze promluvíte cizím jazykem. Takže doma tu službu využívám minimálně. Radši čekám v mrazu na noční tramvaj, a to i přesto, že mi taxík můj vykořisťovatel platí.

Naopak jsem vždycky strašně rád jezdil stopem. Stopem mě snad nikdy nevzal někdo protivnej, nebo nepříjemnej, naopak v paměti mi zůstali jen zajimavý lidi. Škoda, že stopaři už téměř vyhynuli.

Tady je to s MHD trochu složitější. Ne že by neexistovala, ale vzhledem k rozměrům a zvykům to prostě funguje jinak. Tenhle týden musím jezdit do San Francisca na jakési testování. Tam jezdí BART. To není kreslená postavička, ale Bay Area Rapid Transport. Takový metro co jede chvíli nad a chvíli pod zemí. Nicméně se k tomu nejdřív musíte dostat a pak se od toho dostat do cílové destinace. Google cestu propočítal na bratru 2 a půl hodiny. V tom okamžiku jsem si vzpomněl na svého vykořisťovatele a jeho ochotu. No, ale jet 50 mil taxíkem něco stojí, a tak se začala ve mně ozývat moje přirozená lakota.

Tedy jsem nelenil a nainstaloval aplikaci, do aplikace jsem zadal číslo svojí kreditní karty (tedy vlastně vůbec ne mojí...). Vybral jsem tu nejlevnější variantu, která znamená možné zastavování cestou a přibírání a vysazování dalších pasažérů. No a pak už jsem jen zadal adresu, kam chci jet, a za pár vteřin se na obrazovce objevilo: Joseph, Tesla Model S, 7 min.

Zároveň se tam objevila částka, kdy tam nejpozději dojedu a mapka s autem, jak se postupně blíží k našemu domu. Nadšení z projížďky s autopilotem vychladlo, jakmile mi Joseph sdělil, že to vzal omylem, že on jezdí za dvojnásobek, a pokud opravdu toužím zkusit autonomí řízení, tak musím změnit objednávku na dražší službu. Chvíli se ve mně prala touha nechat se svézt počítačem s lakotou, ale pak jsem si vzpomněl na ty taxikáře v Praze.... Takže jsem čekal dalších 5 minut na Siu v hybridním Priusu. Siu začala jezdit pro UBER před rokem, hlavní důvod je, že když potřebuje vařit, tak vaří, když má čas tak jezdí, a hlavně se dostane do míst, kam by se jinak nedostala. Tam se zastavuje na každým “Garage Sale“, kterej vidí, a nakupuje starý krámy. Je z Pekingu a žije tu už 28 let. Odpoledne mě vezl Renato, odjel z Filipín před 27 lety, dělal sanitáře na Stanfordu, ale pak dostal třes do pravé ruky, takže už nemohl nosit zkumavky s krví. A tak začal jezdit. Cestou mi ukázal obrovské parkoviště UBERu u letiště. Dneska ráno jsem jel s Yonem, je z Barmy a studuje tady Ohlone College. Ježděním si jen přivydělává. Když se dojede na místo, tak se nic neplatí, jen se řekne: „Bye, have nice day!”. Ne že by to bylo zadarmo, ale prostě si to odečtou z karty a účet přijde mailem.

Cesta je dlouhá, člověk se dozví strašně moc zajímavých věcí. Skoro jako tenkrát, když stop ještě existoval. Ted‘ jsem se dozvěděl, že UBER si od nich bere 25%, to mi sice přijde hodně, ale nápad je to prostě geniální. Tohle je konec taxíků.

PS: Jedu domů, Emmanuel, Mexiko, 6 měsíců, důchodce. Už na střední škole měl problémy s vyslovováním Československo. Jsme spolu v zácpě na San Mateo bridge....