Animals

Vždycky jsem doma chtěl mít zvíře, teda úplně vždycky ne. Jenom než jsem se odstěhoval od rodičů, protože pak už bych se o něj musel starat sám. Měli jsme zvířat spoustu, křečky, prasátko pekari (bylo to obyčejné morče, ale ségra byla úplně nepříčetná, když jsem mu tak říkal), rybičky, fretku, vlčáka (jen 3 dny), hada (občas u něj dočasně bydlely i bílé myšky) a kdoví co ještě. Od té doby co jsem se odstěhoval od rodičů, tak zvířata nemáme. Tedy občas si pěstujeme nějakého toho pavouka, ale ten se o sebe postará sám. Néé že bychom neměli kontakt s přírodou, naopak. V Praze před domem skáčou zajíci, pobíhají srnky a štěkají lišky. V noci občas houká puštík a žluna nám přátelsky klove do tepelné izolace.

Měli jsme strach, že v našem novém bydlišti o obdobné zážitky bude nouze, ale naštěstí není. Na dvorku pravidelně poletují kolibříci, ve fontánce se občas vykoupe Steller‘s Jay (takovej modrej holub), veverky se prohánějí na plotě a vysoko v mracích létá kondor kalifornský (možná). Minulý týden k nám zavítalo opossum. To si pamatuju jen z májovek, protože jsem měl prvorepublikové vydání Vinnetoua a tam bylo oslovení „smrduté opossum“ nadávka, po které šly kolty ven. Vačice virginská zní mnohem méně romanticky, ale na druhou stranu je příbuzná klokana. Chodí k nám jenom v noci, takže se nám ji ještě nepodařilo vyfotit, ale vězte, že v reálu je to ještě ošklivější, než na Internetu. Hlavním obraným prostředkem je předstírání mrtvoly. Údajně to vydrží i šest hodin, s otevřenýma očima a vyplazeným jazykem.

Předevčírem Týna objevila takové tři milé broučky v noci v garáži. S brutalitou sobě vlastní je rozmázla kyblíkem. Mně jich bylo trochu líto, protože proti těm, co jsme viděli v hotýlku v Bangkoku, byly fakt mrňavý. Ale hned následující den jsem musel koupit opravdovej jed na šváby, protože Týna si z toho Thajska zapamatovala akorát to, že OFF na ně působí spíš jako nějaká taneční droga. Ten když jsem na ně tenkrát použil, tak akorát začali běhat děsně rychle a nešlo se do nich tím kyblíkem trefit. Jed se tu prodává běžně v sámošce, takže to bude asi normální jako u nás komáři. Přivezl jsem ho včera domů, jen jsem ho dneska nemohl dvě hodiny najít. Normálně ho strčila mezi obrovskou zásobu sušenek a čokolády, co už tu stihla vytvořit.

Myslím že, dle místních zákonů, se jedná o pokus o vraždu druhého stupně. Trest smrti tu pořád existuje, alespoň do referenda 8. listopadu.

PS: Určitě přijeďte na návštěvu!