Review

Tak, a je to už měsíc, teda už měsíc a týden, a zážitků na celý rok. Uznávám ne všechny pozitivní, a to jsme se rozhodli ještě některé nepsat, abychom měli nějakou zásobu k vyprávění po návratu. 

Nicméně tím, že je to už nějakou dobu, tak to zkusím hodnotit:

"It's the little differences. I mean, they got the same shit over there that we got here, but it's just...it's just, there it's a little different."

Nejdřív to divný:

Nedá se tu chodit, teda ne, že by tu nebyly chodníky, ale téměř nikdo je nepoužívá. Vlastně není moc kam jít, lidi tu skoro nechodí. Dá se jít na hřiště ke škole, kde se hraje basket nebo tenis, ale to je tak všechno. Takže pokud se chce člověk projít, tak musí někam dojet, a pak si může dát hezkou procházku v lehce sterilním parku. Dost se snažíme tenhle stereotyp nabourávat, ale není to jednoduchý.

Taky se tu nedá moc jezdit na kole, teda dá, ale stejně jako chodit na procházku, to znamená naložit kola (která jsme ještě nezakoupili, až na výjimky) dovézt je na skvělý místo, a pak se dá jezdit třeba celej den... (ostatně horský kolo vymysleli tady)

Já samozřejmě jezdím na kole do práce, protože kolo jsem si koupil místo druhýho auta. Zatím jsem ve fázi vyhledávaní nejlepší trasy, mám to necelých 18km a naštěstí těch posledních 6 je skrz park, mimo silnice. Zbylých 12 km zatím zkouším vylepšovat. Kritérium pro nejlepší cestu je co nejmíň odboček do leva. Odbočka do leva, totiž znamená přejet nejméně 4 pruhy, a pak teprve odbočit. Přesto, že místní řidiči jsou velmi tolerantní a na všech větších silnicích je pruh pro cyklisty, tak odbočka vlevo je fakt adrenalínek. Zatím to mám cestou do práce tři a cestou z práce jsem to už optimalizoval na jednu. 

A to už se vlastně dostavám k těm pozitivním položkám:

Pro mě je to rozhodne práce (fuj, to zní komunisticky), ale ty moje blikající krámy asi nikoho nezajímaj, takže další důvod, proč jsme se sem táhli, byla angličtina, potažmo škola dětí. Tu, zdá se, zvládají naprosto v pohodě. Všechny děti chodí domů s úsměvem na tváři a se spoustou historek. Holky tedy trochu podezírám, ze úsměv je hlavně proto, že skoro nic nerozumí, ale to se uvidí až dostanou první známku. Úsměv je tady obecně dost používaná věc, lidi jsou tu všude hrozně příjemný, kamkoliv člověk vleze, cokoliv s kýmkoliv vyřizuje, a to včetně státních úřadů!! Všichni jsou opravdu děsně ochotný a příjemný. Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale možná to je tím, že tu fakt pořád svití sluníčko, takže délka kalhot nikoho nepřekvapuje.

Sakra to už je moc dlouhý....

PS: jedna věc je úplně stejná jako doma: každý ráno jedu na kole okolo fabriky Tesla