Jak jsme si vybírali a nakonec vybrali náš nový dům

Tenhle článek už tu měl být dávno, tak konečně ;-) Mohlo by se to zdát jako super příležitost, vybírat si nový dům. Ale když jste v cizí zemi, neznáte moc pravidla, podle kterých si dům vybrat. Vůbec netušíte, jak bude váš nový život vypadat, co a jak bude fungovat a která kritéria jsou tudíž důležitá a která ne. Mně se třeba na začátku líbily některé lokality, protože mě nadchlo, že při pohledu street view na google maps bylo vidět, že jsou tam chodníky. Na místě ale pak zjistíte, že to, že virtuální procházka ukazuje možnost procházení, se nutně nemusí rovnat tomu, že se tady někdo prochází :-). Navíc jsme si potřebovali vybrat cca za 14 dní, to nám končilo ubytování v hotelu placené Kubovou firmou. Hodně nám pomohl Prasána, který nás zaprvé hodně nutil nic neodkládat, což bylo možná nejzásadnější, navíc nám dával dobré rady typu, tady v této lokalitě někdy smrdí odpadky, protože tady je skládka, a navíc nám domlouval schůzky s agenty a pak nám ještě hlídal děti.

Snažili jsme se vybírat si dům už z Čech, po internetu, kde firma Zillow nabízí stovky domů, s fotografiemi a podrobnostmi. Ale sebevíc fotek vám nenahradí ten pocit z toho konkrétního místa, okolí a tak. Takže všechno marné, stejně jsme se museli rozhodnout až tady. Měli jsme tři základní požadavky: aby to bylo blízko ke Kubovi do práce, aby byla v dosahu dobrá škola a aby tam byla hezká zahrádka. (Ten poslední požadavek velmi pobavil Prasánu, říkal, že se třemi dětmi nebudu mít na vysedávání na zahradě stejně čas.)  Rozhodně zahrada byl velký problém. Tady má sice každý dům zezadu menší dvorek, ale jelikož je tady hrozné sucho, musí se i tráva každodenně zalévat, jinak je úplně spálená do hněda, a tak to mnozí majitelé domů řeší tím, že na dvorek prostě nalijí tekutinu jen jednou - náklaďák betonu. Je to levnější a bezúdržbové.

Tohle jsem zapomněla, náš jediný nábytek ;-)

Jak už to tak bývá, všechny domy měly nějaké mouchy. Nakonec zůstali dva favoriti. Jeden moderní, čistý, skoro bych řekla luxusní, se čtyřmi ložnicemi (ty jsme preferovali hlavně kvůli návštěvám z ČR). Byl přímo ve čtvrti Ardenwood, kde bydlí Prasána se svou rodinou. To nás taky hodně ovlivnilo, protože Prasána i jeho rodina se k nám chovají skvěle (viz. výše). Navíc Ardenwood je poměrně nová čtvrť, kde žije hodně rodin s dětmi, které chodí do blízkého parku, a zdá se, že tam hodně funguje společenský život. Když jsme se horkotěžko rozhodli pro tenhle dům, zjistilo se, že by se tady děti ještě hůře dostávaly do přeplněných škol, a tak jsme nakonec skončili ve favoritovi č. 2 o kousek dál v oblasti Mission. Tenhle dům jsme okukovali na internetu už v Praze a zaujal nás svojí nevšední barevností. Všechny ostatní domy, které jsme viděli, jsou konvenčně bílé, tohle má něco do sebe. No, řekněte sami.