Start našeho testu
amerického školství se blíží, holky jdou zítra poprvé do školy!
Kuba se dnes dopoledne
konečně prokousal haldou dotazníků a materiálů, které dostal na školském úřadě.
Musím říct, že informacím, které jsme dostali po Anežčině operaci, jsme
rozuměla dokonale, bylo to prostě jednoduché. Z informací o škole jsem
pochopila opravdový zlomek. Musím je posílat do školy, nebo mě zavřou, a děti
nesmí chodit do školy s odhalenými rameny. Taky něco o tom, že mám pro děti
nejlépe chodit pěšky - což budu, předpokládám, jediná - a když pojedu autem,
tak mám přijet na čas, abych pak nekroužila kolem školy jako debil (takhle
přesně to tam teda nebylo), protože na tom vyzvedávacím parkovišti mám stát
max. 20 minut před koncem školy, ale ne déle.
Dneska ale došlo ke
klíčovému okamžiku, kdy mi Kuba do písmene přeložil papír Dresscode, kterému
jsem nevěnovala moc velkou pozornost. Z jeho plného znění jsem pochopila,
že jsme půlku kufrů mohli v klidu nechat doma. Kromě zahalených ramen vše
jednobarevné!!! Kalhoty černé, khaki nebo tmavě modré (ale ne džíny). Tričko
světlé, bílé, maximálně světle modré, bez nápisů a ozdob. Není ještě úplně
jasné, zda holky můžou vůbec chodit v sukních, ale pokud ano, tak musí být
delší, než kam jim sahají ruce. Takže jelikož chceme, aby naše děti šly zítra
do školy, musíme ještě zajet někam nakoupit. Taky máme trochu nejasnosti
v terminologii, třeba capri vím, ale co to je jumpers jsme museli dost
složitě hledat. Tudíž nákup byl moc prima, protože v obchodě se ukázalo,
že oblečení vhodné pro školní výuku se buď vůbec nevyrábí, nebo už je asi
vyprodané či co? Bylo to náročné, ale máme tady připravené dvě sady na dvě
holky. Upřímně, tohle bych jim za normálních okolností v životě neoblíkla. A jsem úplně uvnitř pekelně naštvaná, protože to
vlastně považuju za totální zásah do osobní svobody. Ale zase to má jednu
výhodu, tahle moje naštvanost dost zastínila nervozitu ze zítřka. Protože teď
teprve začíná zkouška ohněm. A jednoduché to nebude. Tak držte palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat