Krásný sobotní výlet do Point Lobos

Pozorování tuleňů a lachtanů ve volné přírodě.

Z velryby jen kosti u chaty lovce velryb.

A příšerně ledový oceán, kam se dalo vlézt jen ve skafandru.

Blíží se nám podzim

I tady se blíží podzim. Pozná se to hlavně podle toho, že v neděli zavřeli místní akvapark a otevřou až příští rok. A to i přesto, že včera bylo 34 °C. V obchodech se objevily zimní rukavice a čepice. (To mně znervóznilo, nic takového jsme si do kufrů nezabalili.) Navíc se v našem pravidelném školním oběžníku objevil článek Rainy Days. Volný překlad: „Studenti, blíží se deštivé dny a je třeba se na ně předem připravit. Není možné, abyste ve dnech, kdy prší, chodili do kanceláře a žádali speciální povolení k telefonování (telefonovat ze školy je zakázáno), abyste se domluvili se svými rodiči, jak se dostanete domů, když prší. Musíte se domluvit předem, jak to vyřešíte. Máte v zásadě dvě možnosti, buď počkáte před školou, až vás někdo vyzvedne, nebo půjdete domů pěšky v dešti. Není možné, abyste se před deštěm schovávali v kanceláři školy, nebo prosili sekretářku, aby zavolala vašim rodičům. Děkujeme za vaši ohleduplnost k personálu školy a za pochopení.“ Tak snad tady to drsné období dešťů nějak přežijeme.

Jak jsme si vybírali a nakonec vybrali náš nový dům

Tenhle článek už tu měl být dávno, tak konečně ;-) Mohlo by se to zdát jako super příležitost, vybírat si nový dům. Ale když jste v cizí zemi, neznáte moc pravidla, podle kterých si dům vybrat. Vůbec netušíte, jak bude váš nový život vypadat, co a jak bude fungovat a která kritéria jsou tudíž důležitá a která ne. Mně se třeba na začátku líbily některé lokality, protože mě nadchlo, že při pohledu street view na google maps bylo vidět, že jsou tam chodníky. Na místě ale pak zjistíte, že to, že virtuální procházka ukazuje možnost procházení, se nutně nemusí rovnat tomu, že se tady někdo prochází :-). Navíc jsme si potřebovali vybrat cca za 14 dní, to nám končilo ubytování v hotelu placené Kubovou firmou. Hodně nám pomohl Prasána, který nás zaprvé hodně nutil nic neodkládat, což bylo možná nejzásadnější, navíc nám dával dobré rady typu, tady v této lokalitě někdy smrdí odpadky, protože tady je skládka, a navíc nám domlouval schůzky s agenty a pak nám ještě hlídal děti.

Snažili jsme se vybírat si dům už z Čech, po internetu, kde firma Zillow nabízí stovky domů, s fotografiemi a podrobnostmi. Ale sebevíc fotek vám nenahradí ten pocit z toho konkrétního místa, okolí a tak. Takže všechno marné, stejně jsme se museli rozhodnout až tady. Měli jsme tři základní požadavky: aby to bylo blízko ke Kubovi do práce, aby byla v dosahu dobrá škola a aby tam byla hezká zahrádka. (Ten poslední požadavek velmi pobavil Prasánu, říkal, že se třemi dětmi nebudu mít na vysedávání na zahradě stejně čas.)  Rozhodně zahrada byl velký problém. Tady má sice každý dům zezadu menší dvorek, ale jelikož je tady hrozné sucho, musí se i tráva každodenně zalévat, jinak je úplně spálená do hněda, a tak to mnozí majitelé domů řeší tím, že na dvorek prostě nalijí tekutinu jen jednou - náklaďák betonu. Je to levnější a bezúdržbové.

Tohle jsem zapomněla, náš jediný nábytek ;-)

Jak už to tak bývá, všechny domy měly nějaké mouchy. Nakonec zůstali dva favoriti. Jeden moderní, čistý, skoro bych řekla luxusní, se čtyřmi ložnicemi (ty jsme preferovali hlavně kvůli návštěvám z ČR). Byl přímo ve čtvrti Ardenwood, kde bydlí Prasána se svou rodinou. To nás taky hodně ovlivnilo, protože Prasána i jeho rodina se k nám chovají skvěle (viz. výše). Navíc Ardenwood je poměrně nová čtvrť, kde žije hodně rodin s dětmi, které chodí do blízkého parku, a zdá se, že tam hodně funguje společenský život. Když jsme se horkotěžko rozhodli pro tenhle dům, zjistilo se, že by se tady děti ještě hůře dostávaly do přeplněných škol, a tak jsme nakonec skončili ve favoritovi č. 2 o kousek dál v oblasti Mission. Tenhle dům jsme okukovali na internetu už v Praze a zaujal nás svojí nevšední barevností. Všechny ostatní domy, které jsme viděli, jsou konvenčně bílé, tohle má něco do sebe. No, řekněte sami.

Review

Tak, a je to už měsíc, teda už měsíc a týden, a zážitků na celý rok. Uznávám ne všechny pozitivní, a to jsme se rozhodli ještě některé nepsat, abychom měli nějakou zásobu k vyprávění po návratu. 

Nicméně tím, že je to už nějakou dobu, tak to zkusím hodnotit:

"It's the little differences. I mean, they got the same shit over there that we got here, but it's just...it's just, there it's a little different."

Nejdřív to divný:

Nedá se tu chodit, teda ne, že by tu nebyly chodníky, ale téměř nikdo je nepoužívá. Vlastně není moc kam jít, lidi tu skoro nechodí. Dá se jít na hřiště ke škole, kde se hraje basket nebo tenis, ale to je tak všechno. Takže pokud se chce člověk projít, tak musí někam dojet, a pak si může dát hezkou procházku v lehce sterilním parku. Dost se snažíme tenhle stereotyp nabourávat, ale není to jednoduchý.

Taky se tu nedá moc jezdit na kole, teda dá, ale stejně jako chodit na procházku, to znamená naložit kola (která jsme ještě nezakoupili, až na výjimky) dovézt je na skvělý místo, a pak se dá jezdit třeba celej den... (ostatně horský kolo vymysleli tady)

Já samozřejmě jezdím na kole do práce, protože kolo jsem si koupil místo druhýho auta. Zatím jsem ve fázi vyhledávaní nejlepší trasy, mám to necelých 18km a naštěstí těch posledních 6 je skrz park, mimo silnice. Zbylých 12 km zatím zkouším vylepšovat. Kritérium pro nejlepší cestu je co nejmíň odboček do leva. Odbočka do leva, totiž znamená přejet nejméně 4 pruhy, a pak teprve odbočit. Přesto, že místní řidiči jsou velmi tolerantní a na všech větších silnicích je pruh pro cyklisty, tak odbočka vlevo je fakt adrenalínek. Zatím to mám cestou do práce tři a cestou z práce jsem to už optimalizoval na jednu. 

A to už se vlastně dostavám k těm pozitivním položkám:

Pro mě je to rozhodne práce (fuj, to zní komunisticky), ale ty moje blikající krámy asi nikoho nezajímaj, takže další důvod, proč jsme se sem táhli, byla angličtina, potažmo škola dětí. Tu, zdá se, zvládají naprosto v pohodě. Všechny děti chodí domů s úsměvem na tváři a se spoustou historek. Holky tedy trochu podezírám, ze úsměv je hlavně proto, že skoro nic nerozumí, ale to se uvidí až dostanou první známku. Úsměv je tady obecně dost používaná věc, lidi jsou tu všude hrozně příjemný, kamkoliv člověk vleze, cokoliv s kýmkoliv vyřizuje, a to včetně státních úřadů!! Všichni jsou opravdu děsně ochotný a příjemný. Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale možná to je tím, že tu fakt pořád svití sluníčko, takže délka kalhot nikoho nepřekvapuje.

Sakra to už je moc dlouhý....

PS: jedna věc je úplně stejná jako doma: každý ráno jedu na kole okolo fabriky Tesla

Ve škole je nuda

                  
   Jednoho dne, asi tak dneska po obědě, jsem se ve škole strašně nudila, tak
                jsem si .........

...........jste napjatý

v-y-t-h-r-l-a  (už mě to neba) 2 zuby.

Anežka

Tak už jsem cool.

Podle všech mých spolužáků je náramně cool, že moje barva vlasů je přírodní, a pak je ještě víc cool, že jsem z Evropy. Ale co je nejvíc cool, že jsem se dokonce v Evropě narodil !!!!! 

Kvíz od Bětky

Myslíte si, že tohle chutná stejně jako v Česku?