Track

27.05.2017 14:43 East Sierra

PS: Ještě nepřišel

Communication

Bětka ví, jak se řekne opylovat, bohužel neví, že to znamená opylovat. Já vím, co znamená opylovat, jen netuším, jak se řekne opylovat. Nebylo to jednoduchý, ale nakonec jsme se domluvili.

PS: Pollinate

V péči lékařů

Jak většina z vás ví, první skutečný zátěžový test místního zdravotnictví už jsme provedli během prvních čtrnácti dnů našeho pobytu. Operaci slepáku tady zvládají hravě, cca za pět hodin po operaci jste zase doma a vše je OK. Jizva se sice po týdnu zanítila a museli jsme si dát ještě nějaká antibiotika, ale čert to vem, přežili jsme.

O cenách místního zubaře toho taky víte dost a pravdou je, že běhám po světě jen s půlkou šestky, protože manžel řekl, že korunku si mám nechat udělat až někdy v budoucnu, že si za ty prachy radši koupí pár kartonů vína v Napa Valley. Dovolil mi ale zajít si na rehabilitaci s bolestí zad, protože zatímco zub provoz domácnosti nijak zásadně neomezuje, navíc šestka není prý skoro vidět, tak pohyb v setrvalém předklonu sice vypadá úslužně, ale snižuje výkony při uklízení, vaření, vyzvedávání dětí apod. Takže nyní mám čerstvé zkušenosti i z návštěvy rehabilitačního pracoviště. Přestože máme slušné zdravotní pojištění, každá návštěva lékaře tady začíná vysolením dvaceti dolarů. Při první návštěvě mě doktorka namasírovala přesně těch dvacet centimetrů čtverečních, které jsem jí ukázala jako bolavé místo. O zbytek zad se celkem nestarala, možná proto, že jsem zůstala po celou prohlídku kompletně oblečená, a tak si nevšimla, že jsou všechny ty kosti tak nějak spojené a vedou ještě dál. No, nic, navržené každodenní protahování levé a pravé nohy překvapivě nepřineslo ani po čtrnácti dnech žádné ovoce, a tak na další návštěvě došlo ke změně. Víte, jak vypadal středověký skřipec? Lze ho vyrobit i sofistikovaně, řízený počítačem. Jednu půlku těla vám přikurtují na první půlku lehátka, druhou na druhou a natahují vás, aby se vám sesedlá páteř zase dostala do správné polohy. Přiznávám, že to byl trochu adrenalin, takže za dvacet dolarů celkem dobrý.

Máme tady ale taky svého pediatra. Když jsme ho s Tadeášem před čtrnácti dny navštívili poprvé s tím, že je Tadeáš unavený a v puse a na rtech má boláky, vygooglila nám pár obrázků aftů a řekla, že se nemáme čeho bát, že to je normálka, ale kdyby se nám něco nezdálo, tak ať jí napíšeme mejl. Jako bonus, aby nám nepřišlo dvacet dolarů za googlení moc, mě ujistila, že to rozhodně není infekční, takže nikdo z rodiny to nedostane. Když jsem jí čtyři dny poté psala, že Tadeáš má zvýšenou teplotu a boláky má už i na dalších místech těla, kašle a bolí ho hlava, odpověděla mi, že je to úplně normální, ať mu dám něco na teplotu, jestli chci. Asi vás nepřekvapí, že jsem Tadeáše nechala týden doma, protože teplota mu po celou tu dobu prakticky neklesla pod 37,5 °C, kašel trval a boláků neubývalo. A jelikož to trvalo už víc než týden, a na to nejsem tak úplně zvyklá, řekla jsem si, že se nedá nic dělat a musíme vyrazit na kontrolu znova. Už v čekárně Tadeáš filozofoval nad tím, co všechno by si mohl za ty zbytečně vyhozené dvacetidolarovky koupit, ale já byla přesvědčená, že nám řeknou, že jsme měli přijít dřív. Ovšem pravdu měl Tadeáš. V krku dobrý, na poslech dobrý, boláky normálka, v uchu nic. Jediné, co ji překvapilo, bylo, proč ho nechávám doma, když má jen 99,5 °F. Protože tady je oficiální hranice pro teplotu, která stojí za pozornost, 100,4 °F  = 38 °C. Jiný kraj, jiný mrav.

Anežce se boláky začaly objevovat už predevčírem, takže prvních dvacet dolarů jsme ušetřili.

Po 248 dnech usínání na zemi budu dnes konečně spát na své vlastní posteli...

(Sám jsem si ji sestavil, tak se pode mnou snad nerozpadne)

To jen abyste si to mohli představit večer.

Agriculture

Nevim, jak poznal, kde je

No jo, nikdo nepíše, jenom já. Původně jsem tenhle článek chtěl pojmenovat Beer, když ten minulej byl Bear, ale nakonec se celý víkend rozvinul do obsáhlejšího průzkumu místního zemědělství v Kalifornii. Zemědělství je významnou součástí místní ekonomiky. Kupříkladu jen mléka se tady v roce 2015 vyrobilo za 157 mld Kč, ale tím se zabývat nebudeme.

Víkend začal už v pátek ve 2PM PST, přišel za mnou kolega, že jdem na pivo, a odvezl mě do pivního baru v Milpitas. Moje znalost piva je hodně česká, takže 10 nebo 12. Tady jsem to rozšířil na pár dalších druhů, ale většinou na otázku odpovídám Anchor Steam, protože to znám.
Tady jsem byl úplně v háji na 2 LCD obrazovkách svítilo asi 30 názvů a ani jeden nebyl Anchor Steam. Navíc vedle stála lednice ze 150 dalšími druhy v lahvích.
Řek jsem OK a že si dám to první, kolega to schválil, jako že to je výborná volba a že je vidět odkud jsem. Číšník mi krutě naúčtoval 12 dolarů plus místní daň a hned jak jsem účet

Bylo až po první čárku - dole.

podepsal, tak zručně uchopil takovou větší koňakovku a načepoval po dně. Když viděl, jak vyděšeně se tvářím, řek, že to pivo je fakt hodně silný, ale jestli chci, tak mi dá rovnou ještě druhý. Nejdřív jsem mu chtěl vysvětlit, že správný pivo stojí dolar a musí to bejt aspoň půl litru, protože ta věc je hlavně na žízeň, ale pak jsem si uvědomil, že se to říct nedá a stejně by mi nevěřil. No co vám budu povídat, dal jsem si ještě dvě. Teď už jsem pečlivě hleděl jak na cenu, tak na množství, a přestože jsme se ideálu nepřiblížili nijak závratně, bylo to nakonec akceptovatelný.
Cestou domů jsem všechny tři deci v pohodě vypotil a cenu radši ani neprozradil. Týna mezitím plánovala výlet na víkend... asi jsem byl hodnej. Když jsem dorazil domů, řekla, že jedem do Napa Valley. Rázem jsem měl mnohem lepší náladu, skoro bych řek, že jsem byl rázem ve větší euforii než po těch třech mikropivech. Cesta ubíhala celkem klidně a jakmile se objevila první cedule Wine Tasting, byl jsem ve svém živlu. Jen rodina trvala na tom, že nejdřiv musíme do parku a do kempu a teprve potom zábava...

Úplně autentický

Plánovaná zábava byla ovšem návštěva místního mlýna, tedy historické památky, abych byl přesný. Tak jsem místo Wine Tasting pozoroval mlynáře v dobovém kostýmu, jak vykladá o nějakém šílenci, co ztroskotal někde u Monterey a našel si Mexičanku a postavil mlýn, a pak šel hledat zlato a nic nenašel, tak se vrátil a pak umřel....... a vína ani kapka. No ale umlel nám bezvadnou celozrnou bio mouku, ze který jsou nejlepší "pancakes" na světě, a že si jí musíme rozhodně koupit. Trochu mě překvapilo, když cena za mouku byla stanovená jako donation na mlýn, a víc mě překvapilo, že na každém balení je napsáno "Not for human consumption". Výhoda byla, že po nákupu mouky se mi to pivo už nezdálo tak dramaticky drahý. Ale hlavně už rychle na Wine Tasting, jenže po páté hodině už to není tak jednoduché, hlavně když v šest už člověk musí být v kempu. No naštěstí jsem si stihnul lahvinku koupit a ta mi trochu zlepšila náladu. Jen jsem si ji nalil do hrnečku a to byla chyba. Hrneček na kakao přímo vybízel Bětku k ochutnání. To bylo moc velké zklamání.
Další den už ke mně byla rodina milosrdná, hned poté co jsme zkoukli hromadu zkamenělých stromů a opravdový gejzír, tak konečně došlo na nějaké ty vzorky a příjemný odvoz domů.

PS: cestou domů mi dost vrtalo v hlavě, proč sakra vyráběj tolik toho mlíka