Afroza je moje nová „kámoška“.
Potkaly jsme se v kurzu angličtiny. Pochází z Bangladéše a
přistěhovala se do Kalifornie, stejně jako já, se svými třemi dětmi a manželem.
Jsme sice stejného věku, ale její děti jsou už cca dvaceti leté. Z toho,
co je schopná říct v angličtině jsem pochopila, že jejím největším koníčkem
je vaření. Nevaří jen Bangladéšské speciality, ale hodně i evropská jídla apod.
Veškerý svůj čas tráví s rodinou, pořád se navštěvují s rodinami jejích
bratrů, kteří už jsou oba i s rodinami taky v Kalifornii. Ze zvědavosti
jsem si přečetla na Wikipedii, co si představit pod pojmem Bangladéš. V téhle
chudé zemi je obrovská koncentrace obyvatelstva a asi se tam nežije úplně fajn.
Nicméně Afroza z chudých poměrů nepochází. Je vždy velmi hezky oblečená a
upravená. Doma měla k dispozici dva sluhy a řidiče. Do USA se přestěhovali
se vším, co doma měli, takže museli zaplatit přepravu kontejneru. Afrozu jsem
si získala hlavně tím, že jsem jí byla ochotná pomáhat s angličtinou. Taky
mě poprosila, abych jí pomohla v počítačové pracovně, kde pracujeme s
anglickými výukovými programy. Myslela jsem, že neví, jak funguje ten program.
Nevěděla ale, jak se používá myš.
Před čtrnácti dny jsem
Afrozu opustila a katapultovala jsem se v angličtině o dvě úrovně výš. Už
neřeším vaření a děti, ale osvojuji si slovíčka o vládě a volbách. Jsem ráda,
beef, chicken a pork už jsem znala celkem dobře. Na druhou stranu mě mrzí, že
už se s Afrozou nevídám. Byla rozhodně zajímavá a její život hodně odlišný
od mého.
Ve čtvrtek mě Afroza o
přestávce našla. Přinesla mi buchtu, co pekla. A vyfotila si se mnou selfie,
aby mě mohla ukázat dětem. Možná se o Bangladéši ještě něco dozvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat