Joshua tree

Nejdříve to vypadalo, že vánoční prázdniny strávíme ukryti (před nepříznivým počasím) v našem domě, jelikož i na místních pouštích se noční teplota blížila bodu mrazu. Nakonec jsme přece jen vyrazili (to abychom nepošpinili legendu o nepokořitelné akčnosti, stálé otužilosti a odolnosti naší rodiny). Do našeho výběru jsme zahrnuli cíle, kde lze spát pod stanem s tričkem a větrovkou na osobu a jedním párem tlustých ponožek pro celou rodinu. Balení nebylo nijak obtížné, a to z toho důvodu, že nevlastníme zas až tolik věcí. Jednoduše jsme naházeli naše oblečeni do pytle a dali ho do kufru, přidali zbylé zásoby na zimu a mohli jsme vyrazit za dobrodružstvím. Nebyl to ten nejhorší den strávený v autě, neboť naši náladu zlepšovaly obalované řízky a tuňákové sendviče. Když jsme dojeli, tak nebylo zas až tak pozdě, ale tma už byla pořádná. Podle doporučení jsme si to namířili rovnou do kempu Indiana Cove (nejspíš byl opravdu krásný, ale to jsme bohužel neviděli, protože… no byla tma) a tak naše strastiplné a úmorné dobrodružství pokračovalo. Projeli jsme spoustu kempů, ale v žádném z nich neměli ani o jedno volné místo víc než v tom prvním a hledání nebralo konce…         Skončili jsme na jednom parkovacím místě v kempu Jambo Rocks vedle odpadkového koše na propanbutanové lahve a do našich pamětí se vryla noc v kufru auta mezi pytlem oblečení a krabicí s botami.

Jsem přesvědčen, že by vyznělo lépe, kdybych napsal, že nás vzbudily první paprsky slunce, jenže bohužel, celá posádka se probudila s první člověkem, který potřeboval na záchod. A tak jsme se všichni vyhrabali ze spacáku a poprvé uviděli, jak hezké místo jsme si vybrali. Na obdivování bohužel nebyl čas, protože jsme právě zaznamenali okolní teplotu a urychleně naskákali zpátky do auta. Oblékaní nebylo o nic těžší než balení (oblékli jsme si, co se dalo) a po dlouhém připravování, hecování a odhodlávání jsme (dnes již podruhé) přece jen opět vyrazili navzdory venkovnímu počasí. Okolo jedenácté jsme konečně objevili místo (jeho původní majitelé utekli hned ve chvíli, kdy jsme se přiblížili a jim došlo, že náš nálet je mířen na jejich zátiší pod skalkou). Vrhli jsme se na pozdní snídani, která zmizela, než naši sousedé stačili říct „Hello“ a to jejich „How are you?“. Postavili jsme stan a jeli autem směrem na sever. Naší první zastávkou byl starý důl na zlato a stříbro U ztraceného koně. Tam jsme podnikli takový průměrný výlet, a když jsme se vyšťaveni vrátili, tak se pomalu šeřilo, ale ještě jsme stihli jednu vyhlídku s moc pěkným výhledem. Museli jsme se taky stavit v návštěvnickém centru pro vodu, přečíst a prohlédnout si něco zajímavého, nabít foťák a umýt si ruce. Večer byla brzo tma, zima a někdy pršelo, takže jsme večer opět trávili v kufru auta hraním společenských her, čtením a plánováním zítřejších výletů a cílů. (Možná někomu může připadat zvláštní, že jsem vynechal večeři, ale byla tak malá a všichni po ní měli takový hlad, že ani není třeba ji zmiňovat.) Výlet nás tolik vyřídil, že okolo půl deváté jsme se rozešli do svých ubikací.

Takhle vypadal každý další den…snídaňka …vyřídili jsme se výletem…umyli si ruce… snědli něco co se dalo pokládat za večeři, zalezli do spacáků a namačkali se do auta. Opravdu jsme takhle žili pět dní, vyjma silvestra, kdy jsme ke hrám připíjeli coca-colu (to víte museli jsme, když teďka žijeme v té Americe) a vydrželi dokonce do čtvrt na jedenáct.

Nakonec jsme si to vlastně docela užili, ale naši náladu poněkud kazily dvě paní z vedlejšího místa, do jejichž stanu (nepočítaje jejich altán), by se s nadhledem vešly oba naše. Zatímco my jsme večeřeli fazole z konzervy, tak ony se cpaly steaky a grilovanou zeleninou. Ony vlastnily koberec a sadu solárních lampiček a my roztrženou deku po předchozích majitelích našeho bytu a jedno světlo z kola, které si zhasínalo, kdy se mu zachtělo. My jsme se mačkali na dvou karimatkách a ony měly obrovitánskou nafukovací matraci. Trocha demotivace, ale jinak to bylo vážně prima.

Dál už asi není moc co dodat, snad jen to, že prvního ledna jsme se stavili v Palm Springs a dali si novoročního hamburgra. Říká se, jak na nový rok, tak po celý rok, tak jsem zvědav, jestli nám tenhle americký styl opravdu vydrží.