pondělí 25. září 2017

No. 9


Letím do New Yorku. Vždycky když sem letím, poslouchám to samý. Jen kvalita se zlepšuje. Poprvé to byl walkman. Dneska to frčí z telefonu do sluchátek, co mi do uší posílaj, kromě Dvořáka, ještě zvuk, kterej ruší ten hluk motorů, a dokonce i chrápajícího souseda. Je to super, mám z toho vlastně intenzivnější pocit než na koncertě. Můžu si to dát mnohem víc nahlas a společně s přistáváním přes Manhattan mi fakt běhá mráz po zádech.
Takže si to pouštím furt dokolečka. A pokaždý je to lepší. Technologie se zlepšuje. Bohužel, ne všechno se zlepšuje. Například moje uši už dávno neslyšej šestnáct kilohertz, ale mně to nevadí, protože to subjektivně vůbec nepoznám. Přijde mi to pořád super.
Shodou okolností je v New Yorku i Miloš Zeman.
Dvořák se vrátil z USA v roce 1895, zbývalo mu devět let života. Dokázal ještě složit pár věcí (taky Rusalku), ale už nikdy to nebylo jako Novosvětská. 62 není z dnešního pohledu nijak závratný věk. V té době to bylo super.
Miloše Zemana jsem obdivoval počátkem devadesátých let. Většinou jsem s ním nesouhlasil, ale obsah věcí, které publikoval nebo říkal, vždycky stál za zamyšlení. Nemluvě o atraktivní formě, trochu agresivní, trochu vtipné…
Pak už se to jenom zhoršovalo.  Mě bude za pár let 50 a pak už budu pracovním trhem vyhodnocen jako nepoužitelný. Jemu bude 73 a díky všem těm servilním kreténům okolo má pocit, že jeho jediný projev stáří je neuropatie.
Bohužel to vypadá tak, že tady nepůjdeme volit. Nejbližší konzulát je v San Franciscu, ale ten volby z nějakého neznámého důvodu nepořádá. Francouzští kolegové mají v zálivu asi osm míst, kde mohou volit. My bychom museli do Los Angeles. Ne, jen tak zajet. Museli bychom tam několikrát. Nejdřive pro voličský průkaz, potom volit. Parlamentní, pak první kolo prezidentských a pak druhé. Na všechno dva dny dovolené a uvolňování třech dětí ze tří škol. No, je to přece jen sedm hodin jízdy.
Nebudu volit poprvé od roku 1989. Špatný.

PS: Vy tam! Můžete mu prosím dopřát zasloužený odpočinek? Mně by to dost usnadnilo návrat.

čtvrtek 21. září 2017

Doma

Klidný večer.
Napadá mě, že bych si poslechla nějakou rozhlasovou hru.
Deset večer, to by mohlo něco být na Dvojce nebo na Vltavě.
Super, ladím "rádio".
Ranní mozaika. Dobré ráno s Dvojkou...???
Aha. Nejsem doma.

úterý 19. září 2017

Co vidíte? Tak vidíte!


Díky naší nové známé Pavle! Přestože je tady zatím jen dva měsíce, už ví zcela přesně, kde koupit tvaroh, kde polohrubou mouku a kde krupici. Takže její zásluhou je, že jsem konečně mohla uvařit pořádné tvarohové knedlíky. A opravdu velká náhoda byla, že jsem tady poprvé, ale asi bohužel i naposled, našla v obchodě obyčejné české švestky. Říkají jim tady bůhvíproč Italian prunes.

pátek 15. září 2017

Ano, i Američané jezdí na vodu

Jelikož je druhý zářijový víkend, a ten obvykle trávíme v Čechách s naší prima partičkou na vodě, je nám trochu teskno. Google ale jako obvykle pomůže a k našemu překvapení boating on the river v Kalifornii existuje! Rezervujeme si tedy loď a vyrážíme splouvat Russian River.

Vše pro bezpečnost!
Naše pětičlenná rodina musí jet na dvou lodích. Jeden dospělý s jedním dítětem na lodi je podle místních předpisů hazardní sestava. Jakékoli diskuze jsou zbytečné. No a bez vest? V žádném případě. Zcela zapezpečeni vyrážíme na řeku vodácké obtížnosti Berounka těsně před Berounem. Takhle jsme vypadali. (Všimněte si, že i děti dostaly něco jako pádla).


Lodě byly bytelné, hliníkové kánoe indiánského tvaru.
"Vejdeme se s těmi velkými dětmi všechni do té jedné lodi?"
"Jasně, sednou si třeba na ledničku."
"V té lodi je lednička???"
"Ne, myslím tu, co si vezete s sebou, na svačinu, studené nápoje a tak."
Asi vás nepřekvapí, že ledničku jsme si nevezli. Dokonce ani skládací židličky jako většina ostatních. Ale zase jsme, na rozdíl od ostatních, uměli dobře pádlovat a celkem slušně ovládat loď.



čtvrtek 7. září 2017

Kalifornské počasí



V neděli bude vedro, bylo by fajn, zajet se k moři vykoupat. Je to sice tak hodinu cesty, ale o víkendu se to dá.
Hledám předpověď: Fremont 30°C – na pobřeží v Carmelu 20°C, ach jo, zapomněla jsem, jak to tady s počasím chodí. Zatímco se pečeme ve vnitrozemí, na pobřeží fučí severák a voda je taky pěkně studená. V moři jsme se zatím skoro nevykoupali. Jediným řešením je to, které zrealizovala naše kamarádka Isabel. Koupila dětem neoprény. Aby si konečně užily moře.