Okurková sezóna

Je trochu okurková sezóna, zvlášť co se amerických zážitků týče, tak trochu opráším jeden už cca dva měsíce starý příspěvek, který jsem napsala, a nějak se nenašla vhodná chvíle ho publikovat. I přes jistou neaktuálnost jeho obsah stále platí.

Hrajeme tady takovou hru. Já tady na všechno nadávám a vidím všechno černě a podle Kuby je tady všechno super a skvělé. Někdy je to legrace, jindy méně. (Tak třeba minule jsem omylem koupila pěkně hnusný salám, takový gothaj. Kdybych ho doma nabídla Kubovi, řekl by, že ho jíst nebude, a přidal by navrch něco o vydřiduchovi Babišovi. Ale tady ho snědl a tvářil se, že je to vlastně jako docela dobrá šunka. Americký! gothaj, chápete.) No nic, to jsme ale zaběhla do detailů, které nejsou předmětem tohoto příspěvku. Cílem tohoto příspěvku a mých současných amerických dní je – myslet pozitivně. Až se vrátíme, tak mě nepoznáte, jak budu americky pozitivní. Takže cílem příspěvku je napsat, co je tady fakt dobré, a dokonce lepší než doma.

1.       Ačkoli nám prý počasí výrazně nepřeje a místní spínají ruce nad množstvím spadlých srážek, slunečního svitu je tady nepoměrně více než u nás, což působí příznivě na lidskou psychiku.

2.       To je možná důvodem, proč se na vás každý usmívá. A to je věc číslo dvě. Tady jsou všichni pořád příjemní, usměvaví a ochotní. (Dva telefonáty do české ordinace pro objednání, mě zase trochu vrátily do reality. A to už vůbec nemluvím o svém telefonátu na hrdlořezskou poštu). Je to takový začarovaný kruh, všichni se usmívají, tak se taky usmíváte a oni zase na vás a je to příjemné.

3.       Pomeranče a ovoce vůbec jsou tady sladší a šťavnatější než u nás.

4.       Ve všech parcích najdete jednoduché, ale čisté záchody a pítka.

5.       Řidiči na silnici jezdí ohleduplně a dodržují pravidla. Nikdo netroubí, nenadává. Když přecházíte, vždycky vás pustí. Nejen na přechodu, ale i tam, kde nemáte vůbec co dělat.

6.       Děti jsou ve škole spokojené, protože učitelé jsou z neznámých důvodů stále zrelaxovaní, nezvyšují hlas a snaží se, aby to děti bavilo, a ne aby jim ukázali, kdo z koho.

Tak nějak tady nic není problém, ale zároveň jsou ve vzduchu určitá pravidla, která platí. 

To koukáte, co? Našla jsme šest věcí, které jsou v Americe lepší než v Čechách. Good job! Go ahead!

Už se těším na léto domů :-)

Wild West

Rodina odjela směrem k rodné hroudě, tak je potřeba vyrazit za zábavou. No, a kam jinam než do Las Vegas.

Las Vegas je naprosto nejzábavnější místo na světě. Ve skutečnosti v tom městě není nic jinýho než jen zábava. Dokonce dalo vzniknout tak zvláštnímu slovnímu spojení jako je zábavní průmysl. Původně se mi to zdálo jako nesmysl, protože průmysl přece musí něco vyrábět, něco na co se dá sáhnout. Třeba boty - obuvnický průmysl, nebo auto - automobilový průmysl. Jen na tu zábavu se sáhnout nedá, z čehož jsem pochopil, že průmysl je definován nikoliv sáhnutím, ale nákupem. Takže boty, auto i zábava se dají koupit. A tak jsem si celý týden užíval naprosto skvělé zábavy. Koupit se dá výlet helikoptérou do Grand Canyonu, návštěva nejlepšího cirkusu na světě, jídlo ve skvělé restauraci, projížďka terénními vozy po poušti, představení nejlepšího iluzionisty na světě a spousta dalších zábavných věcí...Rád bych upozornil, že né všechny dostupné zábavy jsem si nakoupil, ale bavil jsem se tak děsně, že jsem to musel vykompenzovat něčím, co vůbec není zábava. A protože je tady delší víkend, rozhodnul jsem se, za trest, vyrazit do Stanislaus National Forrest.

Gem Lake

V sobotu ráno jsem dorazil do návštěvnického centra a ptal se, kam můžu jít trpět. Paní byla moc milá a řekla, že kamkoliv, ale jestli chci na víc dní, tak potřebuju permit. Trochu jsem se bál, že bude něco stát, protože to by smrdělo další zábavou, ale naštěstí byl zadarmo. Zeptal jsem se, co by mi doporučila tak zhruba na tři dny. Podívala se na mě, vyhodnotila přízvuk a poslala mě do Emigrant Wilderness. Při odchodu zamávala a řekla, ať rozhodně nebrodím přes řeky, co jsou do pasu. Jel jsem ještě asi šest mil k místu, které se jmenuje Crabtree, a konečně mohl vyrazit. První brod byl už po pár merech, výrazně pod kolena, ale nepřecházelo se to úplně dobře, a hlavně ta voda byla pekelně ledová (jestli je to teda možný). A tak jsem šel a šel a občas jsem se zul a brodil, až jsem dorazil k Piute Creek. Když jsem měl vodu do půli nohavic a proud mi sebral klacek, co jsem se o něj opíral, tak jsem se vrátil a postavil stan pod starou borovicí. K večeři byly vynikající instantní nudle, úplně stejný jako u nás, jen jsem si k nim nevzal kečup.

Nevypadá to, ale fakt to nešlo

Ráno byl z řeky milý potůček, který jsem přeběhnul jako laňka i bez hůlky. Nohavice byly zase mokrý do půlky a z toho jasně vyplývalo, že předchozího dne byl návrat správné rozhodnutí.

Další výzva byl Cherry Creek, bylo jasný, že tohle nohavice nespravěj. Nebyl tak prudkej a hlavně měl písčitý dno. Přešel jsem ho v poho na víc pokusů a nakonec to bylo jen lehce nad pás. Cesta se postupně klikatila směrem do kopce a občas jsem marně hledal červenou značku. Postupně přibývalo sněhu, a když jsem dorazil k Deer Lake, už tam byl téměř jenom sníh a taky už tam končily poslední stopy. To znamenalo návrat. Cestou zpátky jsem bloudil ještě trochu víc než cestou tam, sníh značně měknul a propadal se, ale nakonec jsem dorazil zase k Cherry Creeku, ze kterýho byla třicetimetrová River. Stan jsem rozložil na skalce a večeře byla dost podobná té předchozí.

Ráno jsem se probudil brzo, abych stihnul potoky a nemusel čekat někde do dalšího dne. Akorát u toho prvního jsem už nenašel to hezký místo po pás a musel jsem tam až po hrudník, pak už se mi vůbec nechtělo spát....
K autu jsem dorazil odpoledne, už se těším zase na nějakou zábavu, abych se mohl potrestat chůzí a ledovou vodou.

PS: Zase nedorazil, stop tam byla spousta, lidi žádný, ale on nepřišel. Asi proti mně něco má a já bych ho tak rád potkal.